OTEC MUČIL VĚTŠINU SVÝCH DĚTÍ VE SKLEPĚ

Děvět z deseti svých dětí měl týrat ve sklepě postarší muž, známý svému okolí jako skvělý "taťka". O desáté dítě se vzorně staral, zahrnoval ho dárky, bral ho na výlety a samozřejmě mu dopřával vše ostatní potřebné k životu, včetně nadstandardní lékařské péče. Ostatní děti byly údajně přivázané řemeny v tmavém sklepě, kde je měl muž v plánu týrat "už na furt". Svědci mluví o tom, že se ze sklepa nepřetržitě ozýval pláč a křik, nicméně se neshodují v tom, zda tam muž děti opravdu držel v temnotě, někteří naopak říkají, že je mučil i za pomoci ohně, že viděli plameny a ve starém krbu hořel neustále oheň a z neznámého důvodu cítili v okolí i síru. O chování tohoto muže se strhla vášnivá debata, nejzajímavější z názorů přinášíme našim čtenářům.

Jenda Kalvínů říká, že otec si děti udělal a má právo si s nimi zacházet, jak chce. Jestli chce některé mučit a o jiné se starat, je to jen jeho volba.

Jirka z Efezu má za to, že pokud otec některé děti nechce, tak je snad mnohem logičtější a milosrdnější je všechny povraždit a ne je nesmyslně mučit.

Hugo, který si užíval v otcově domě, upřesňuje, že otec hodil do sklepa jen ty děti, které se mu do 15. října nepoklonily a neřekly mu "Pane, chceme žít s tebou". Dodává, že jsme všichni hajzlové, co si zaslouží hodit do sklepa a že divné není, že tam někdo je, ale že tam někdo není. On sám by si také zasloužil skončit ve sklepě, ale jen díky úžasné milosti si může užívat svého milujícího taťky. Prostě to je spravedlnost a bez té bychom se nikam nedostali.

Kuba Arminius má za to, že taťka musí respektovat svobodné rozhodnutí svých dětí, i když se mu to třeba nelíbí. Šest z deseti dětí přitom tvrdí, že vůbec nevěděly, že se na ně něco takového chystá a jak se tomu měly vyhnout.

Sousedé tvrdí, že taťka je bezva chlap a poznat ho bylo to nejúžasnější, co je v životě potkalo. Se svým prvorozeným synem si dal dost práce, aby dům zrekonstruoval a na sklep dal bezpečnostní poklop, což ukazuje, že nechtěl, aby tam musel někoho hodit, ale jak říká Hugo, nedalo se prý nic dělat. Spravedlnost je spravedlnost a svobodná vůle je svobodná vůle.

Bedřiška dodává, že mít takový sklep je nutnost, protože kdo by chtěl žít v domě s některými z těch dětí, třeba s Ádou, který si nic jiného, než pořádné mučení, nezaslouží.

Alexandr říká, že je-li někdo schopný otec, poradí si snad i s převýchovou nevyvedeného syna Adolfa a že to, co říkají Hugo a Kuba je nesmysl. Nikdo laskavý a dobrý nezavře ve jménu jakési spravedlnosti většinu svých dětí do sklepa.

Šebesta má za to, že se jedná o novinářskou kachnu a že sklep a řemen jsou jediná slova, která jsou v této zprávě pravdivá. Otec prý seřezal několik svých dětí ve sklepě řemenem, ale Augustýn, který je nedoslýchavý a má bujnou fantazii, začal všem vyprávět, jak nekonečně dlouho taťka mučí ve sklepě některé ze svých potomků.

Bedřiška si myslí, že Šebesta je pitomec, který neumí číst a vymýšlí nebezpečné nové teorie, když všichni víme, co psali v novinách. Měli by ho za to hodit do sklepa.

Nechme závěrečné slovo prvorozenému synovi, který říká: "Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“

Pan Šebesta se z obavy o své bezpečí odstěhoval na druhý konec republiky, aby si náhodou někdo nevzal příklad z taťky a nechtěl ho už na furt mučit. Přece jen je to náš vzor a názory na to, jaký je a co dělá se dost liší. Mučí lidi? Je to spravedlivé? Je neochotný nebo neschopný tomu zabránit? Je to sympaťák nebo psychopat? Kdo ví?

(V tom, kdo ví, máme tedy jasno, každý ví, že zrovna on to ví nejlíp.)