NEŘÍKEJ O JINÉM KŘESŤANOVI, ŽE JE ODPADLÍK (Mt 5:21,22)

Jsou to jen dva verše, ale stojí za to se u nich zastavit… možná vás překvapil jak překlad, tak jeho volná interpretace v Pointě.

Překlad: Slyšeli jste, že vašim předkům bylo řečeno, „Nezavraždíš". Kdokoliv by zavraždil, propadne soudu. Já vám říkám, že když se někdo hněvá na svého bratra bez příčiny, je to odporné až na soud a když někdo řekne svému bratru 'Budižkničemu!' je to odporné až na soud Sanhedrinu a když mu někdo řekne, „Ty opadlíku,“ je to odporné až na soud ohně v údolí Hinóm.

Pointa: Ježíš řekl: „Víte, že jsou různé trestné činy, za které vám hrozí pozemské tresty. Já vám ale říkám, že nejde jen o to, co děláte, ale i o to, co se děje ve vašem nitru. Když se bezdůvodně hněváte na svého bratra, má to stejnou váhu jako přestupky, za které můžete skončit na magistrátě. Pokud mu nadáváte, že je naprosto dutý a k ničemu, je to jako trestný čin, za který dostanete podmínku. Pokud o něm prohlašujete, že je odpadlík od víry, je to jako zločin, za který byste mohli skončit na elektrickém křesle v údolí Hinóm.

Jsou zde zmíněny tři druhy soudu. V Izraeli existovaly tři druhy trestu smrti, čím závažnější byl zločin, tím horší trest. Jednalo se o trest

1. oběšení nebo stětí
2. ukamenování
3. upálení za živa

Vše, co je v tomto verši odkazuje na lidské instituce a židovské zvyky, Sanhedrin i trest upálením, to jsou všechno lidské tresty.

Článek, ze kterého čerpám, cituje více lidí, takže se zcela neshodují ve vysvětlení toho, kdo rozhodoval o trestech. Zmiňují:

1. soud, nižší tribunál – tvořilo ho buď 23 soudců nebo 7 soudců a dva učitelé zákona (asi se to neví přesně?)
2. Sanhedrin, vyšší tribunál – nejvyšší světský i náboženský soud Židů, tvořilo ho 70 soudců, soudil nejvážnější přestupky zákona, mohl odsoudit k smrti upálením v údolí Hinóm

Wynne zmiňuje jako varianty (1) veřejný trest, rozhodnutý staršími v bráně, (2) exkomunikace vynesená Sanhedrinem a (3) upálení.

Dr. Adam Clark si k myšlenkám asi přidává i tu skutkovou podstatu, říká, že jsou zde zmíněny tři druhy zločinů, kterým odpovídají následné tresty oběšení, ukamenování nebo upálení. Každopádně je zajímavé, že slovo „more“ vykládá jako odpadlík.

Pokud by člověk obvinil druhého z odpadlictví od židovského zákona a nemůže dokázat své obvinění, je podle Clarka vystaven tomu druhu trestu (upálení zaživa), který by dotyčný dostal, pokud by mu bylo obvinění dokázáno. Třetí zmíněný přestupek je podle něho nenávist a smrtelná zášť, vyjádřená slovem more, tedy odpadlík.

Každopádně je zde určitá pointa, kdy judaismus trestá fyzická přestoupení, ale Ježíš má vyšší požadavky, soudí lidi podle jejich úmyslů a zajímají ho myšlenky a motivy. Není nutné vykonat něco fyzicky, aby byl člověk vinen před Bohem.

Nelze to také brát doslova tak, že by člověk nesměl vyslovit slovo „blázen“, Ježíš sám tak oslovuje farizeje (k. 23) a i apoštol Pavel tohle slovo používá. Nelze si myslet, že by měl být někdo věčně mučený za použití tohoto slova, není tu nic, co se vztahuje k věčnosti.

Ve Starém zákoně jsou různé zmínky o údolí Hinóm (= Gehenna) a nikdy to nemá nic společného s věčností. Ilustruje to různé národní soudy a časné kalamity, ne nekonečnou mizérii. V Novém zákoně je Gehenna zmíněna 12x a je zajímavé, že vždy, když je řeč k Židům, nikdo před ní nevaroval pohany a nikdo jim Gehennou nevyhrožoval. Je rozumné se domnívat, že se jich to vůbec netýkalo.

V proslovu jsou zmíněny výrazy, napadající důstojnost a moudrost mluvčího. I v Novém zákoně tresty odpovídají míře přestupku.

Závěrem bych řekla, že všichni autoři, zmínění v textu, se shodují, že jde o paralelu s židovským soudním systémem a druhem trestů, které tehdy existovaly. Není žádný důvod domnívat se, že je zde řeč o věčnosti, natož o pekle, kterým je v některých překladech nesprávně nahrazován výraz údolí Hinóm.

(Každopádně ne každá univerzalista bere údolí Hinóm fyzicky a někteří připouštějí i Gehennu v přeneseném slova smyslu a ti často zdůrazňují, že tuhle pasáž následuje text o vězení, ze kterého se nedostanete, dokud všechno nezaplatíte, což ukazuje, že jde o vězení, které má omezené trvání.)

Ještě uvádím variantu překladu v AJ, ze kterého jsem vycházela: I say unto you, that every one who is vainly incensed against his brother, shall be obnoxious to the judgment; and whosoever shall say to his brother Raca (worthless fellow) shall be obnoxious to the Sanhedrim; and whosoever shall say Moreh (wretch) shall be obnoxious to the gehenna of fire.

Dovolila jsem si to po přečtení článku přeložit přirovnávacím způsobem, přišlo mi to logičtější stejně jako to, že by ten poslední výraz byl přeložen jako odpadlík, ale potřebovala bych to ověřit.

Každopádně se nemáme věnovat archeologii z doby krále Šalamouna a zajímat se příliš o jeho koupelny, ať čtenář rozumí… ...a než usoudíme, že je někdo zcela dutý a všechno, co říká o víře je takový nesmysl, že už se z něj stal naprostý heretik, mohli bychom se na chvilku zamyslet, jestli na tom, co říká, třeba něco není? Jak jsem jinde zmínila, každý ví, že zrovna on to ví nejlíp, ale z logiky věci se někdo musí plést. Jeden moudrý muž prý řekl, vím, že nic nevím. Celkem s ním soucítím, čím víc se snažím rozplést vše k pointě, tím mi to připadá zamotanější, i když doufám, že aspoň sem tam se něco podaří objasnit.

Celý článek je stručně vypsaný z díla „Proof Texts of Endless Punishmend, Examined and Explained“, autor D.P. Livermore, 1862, který najdete na www TentMaker