VĚČNÉ UTRPENÍ 1 – špatné překlady slov aion a aionion

O věčném utrpení, trápení nebo trestech Bible nikde nemluví, tedy alespoň ta řecká. Ta naše česká a mnohé jiné samozřejmě ano. Seznamte se tedy s několika řeckými slovy, která jsou v Bibli už dlouhá léta špatně překládaná. A pokud narazíte na nějaké místo v Bibli, kde se o věčném mučení a podobných věcech mluví, nejlepší je, kliknout na tento web: Bible Hub a podívat se, jestli tam některé z problematických slovíček není. Pokud umíte anglicky, může vám v některých případech napomoci např. překlad Young's Literal Translation, který naleznete na stejné stránce.

AION / AIONIOS / AIONION

Slovo věčný se do většiny Biblí dostalo z nepřesných latinských překladů. Řecké slovo "aion" znamená "věk, období, určitou dobu, delší či kratší čas." Staré slovníky toto slovo překládají jako "lidský věk, život člověka," tedy nikde není spojené s věčností.

Phavorinus, který žil v 16. století, uvádí, že někdy kolem šestého století začali teologové připisovat slovu "aionion" význam "věčný". (Aionios a aionion jsou mužský a střední rod téhož slova a v článku je dále používán většinou výraz „aionion“ bez ohledu na rody.) Ten se však v klasické literatuře nikdy nepoužíval. Jde tak trochu o začarovaný kruh. V latinských biblích se toto slovo překládalo jako aeternam (věčný), a proto učitelé předpokládali, že tento význam má i ono řecké slovo "aionion," a zpětně mu tento význam přikládali také. Důvodem byl i fakt, že se to hodilo do středověké teologie. Pojďme se však podívat, co toto slovo znamená v originále, tedy v řečtině, protože tam význam "věčný" rozhodně nenajdeme.

Zásadním učitelem věčného utrpení byl Augustin (354-430 n.l.), o kterém je známo, že nejen že řecky neuměl, on řečtinu dokonce neměl rád. Augustin byl ten, kdo slovo "aionion" vykládal právě jako "věčný." Nechápal totiž, jak by mohl být věčný život, nebylo-li by věčné i trestání. Přitom řecky mluvící církevní otcové s tím neměli problém. V nicejsko-konstantinopolském vyznání víry ukázali, co slovem aionion skutečně mínili. Latinsky mluvící církev jej přeložila jako "život věčný" (aeternum), oni však uvádí spojení, které je v češtině přeloženo, jako "život budoucího věku." Nicméně Augustin měl na církev takový vliv, že ovlivnil i další, kteří význam "věčnosti" převzali a vykládali to takto dál.

V článku, který je výtahem z knihy "Univerzalismus, převažující učení křesťanské církve během prvních pěti století", jsem uvedla, že významní křesťanští učitelé v prvních stoletích, jejichž rodným jazykem byla řečtina, v Bibli žádné věčné utrpení nenacházeli. Naopak mluvili o "trestech," které mají nápravný charakter a jsou tedy dočasné.

Pán, apoštolé i první křesťané se vyhýbali slovům, která pohané či Židé používali pro věčné mučení (aidios / adialeipton timoria). I když tuto myšlenku znali, a tato spojení mohli použít, důsledně používali výraz "kolasis aionios“ - trest budoucího věku/světa.

Jsou samozřejmě i tací, kteří se snaží argumentovat tím, že přídavné slovo "aionion" má trochu jiný význam než samotné slovo "aion," nicméně přídavné jméno, odvozené od podstatného, nikdy nemůže znamenat něco úplně jiného. Přídavná jména mohou mít druhotný význam, který je malinko odlišný od původního podstatného jména, ale často vyjadřují kvalitu. Rozhodně však nemůžeme toto slovo změnit tak, aby v sobě neslo význam věčnosti / nekonečnosti. Jestliže je tedy "aion" určitý čas, tak "aionion" znamená čas-trvající.

Pro věčnost má řečtina jiná slova a novozákonní autoři toto slovo nikdy s trestem nespojovali. Kdykoliv je tedy v Bibli uveden věčný trest – vždy je použito slovo, které věčnost nikdy neznamenalo.

Dobrým příkladem je v tomto císař Justinián, který se pokoušel prosadit učení o věčném utrpení v 6. století. Chtěl, aby církevní koncil schválil text, ve kterém výslovně stálo, že církev učí "ateleutetos“ trest" (věčný trest). V originálech je ve však spojení s trestem vždy slovo „aionios“. Musel zde slova vyměnit, aby mohl podvodně prosadit svou myšlenku, ale univerzalismus byl natolik rozšířený, že se mu to tehdy nepodařilo.

„Aion“ je v Bibli překládané v Bibli jako navždy, nikdy, věk (období), ale i svět apod. - jak může jedno slovo znamenat tři protichůdné věci? Není normální ani to, aby slovo v sobě zahrnovalo dva opaky. Už to je podezřelé.

V Novém zákoně je vícekrát slovo "aion" použito a existuje dokonce i v množném čísle, tedy "věky". V množném čísle slovo "věky" dává smysl, jaký však smysl dává, když řekneme více "věčností"?

Zde uvádím 14 příkladů, kde je v samotném Novém zákoně slovo „aion“ použito v časově omezeném smyslu:

Nastávající věk - Luk 18:30
Přítomný věk - Gal 1:4, 1.Tim 6:17; Tit. 2:12
Před věky - 1. Kor 2:7
Nadcházející věk - Ef 2:7
Skončení věků - Mat 13:39 a 40
Tajemství od věků - Ef 3:9
Věk tohoto světa a přítomný věk - Ef 2:2; 2.Tim 4:10
Skonání věku - Mat 24:3; 1.Kor 10:11
Od věků - Kol 1:26
V tomto věku a budoucím Mat 12:32; Ef. 1:21

Neméně zajímavé je, že existuje 10 starozákonních citátů, které mluví o ukončených jevech a v NZ jsou přeložené s pomocí výrazu „aionion“.

Ve SZ je pro věčnost použité slovo "olam" - které se mnohde překládá jako věčný, a přesto je u těch jevů jasné, že jsou končící, třeba Jonáš byl v břiše velryby „navěky“. (Další příklady, vše ukončené jevy: Ex 21/6, Lv 24/8, Ex 40/15, 2. Par. 2/4) Přitom tohle slovo znamená něco, co má počátek i konec. Daniel 12/2 zde je napsáno věčné, a přitom je to tohle slovo. Young překládá jako věk-trvající. Může to trvat krátce (tři dny Jonáš) nebo staletí jako Mojžíšova smlouva. Nikdy to není věčný.

V Mt. 24/3 se učedníci ptají, kdy bude konec daného období (v čj někde přeloženo světa) - „aion“ je něco, co končí. Jak může skončit věčnost? Mt 28/20 - jsem s vámi až do konce věku. „Aion“ má konec a má také počátek, třeba J 9/32 (Od věků není slýcháno, aby kdo otevřel oči slepého narozeného.) Např. Kol. 1/26 - „aion“ má množné číslo (tajemství skryté od věků).

Z chybných překladů slova "aion" vznikají absurdnosti. Například ve Zjevení 22:5 čteme o tom, že Boží služebníci budou kralovat na věky věků, přitom však v 1.Korintským 15:22-28 se píše, že Kristus sám zruší jednou každou vládu.

Z jiných zdrojů zjistíme, že kniha Enoch mluví o "aionion“ životě, který má trvat 500 let". Je jasné, že zde by byl překlad "věčný život, který má trvat 500 let" jako naprosto nesmyslný.

Podle slovníku je „aionion“ něco, co trvá po celou dobu dané situace, vyjadřuje kontinuitu akce či vysokou kvalitu. Synonyma jsou třeba trvalý, neměnný, nezničitelný, kvalitní, velký, neodvolatelný nebo přetrvávající.

Některé latinské překlady Bible překládají Zjevení 20:10, kde je podle některých údajně řeč o "věčném trápení" - tedy "aionas ton aionon", jako "saecula saeculorum", tedy "čas lidského života" (asi 100 let), zatímco všechny české překlady toto místo překládají spojením "na věky věků".

Možná vás překvapí, že slovo věčný, tak jak jsme si zvykli jej používat, v Bibli v podstatě není. I v Janovi 10:27, kde je řeč o ovcích, kterým Ježíš dává věčný život (CVB život budoucího světa) a nezahynou na věčnost (CVB nikdy) je "aionion“ a „eis ton aiona" Což samozřejmě neznamená, že by nás věčnost nečekala. Věčný život není v tomto smyslu potřeba dokazovat významem slova "aionion." Učení o věčném životě je totiž zakořeněno přímo ve vzkříšení Ježíše Krista.

Ježíš navíc v Janovi 17/3 řekl, že „aionion“ život je, aby poznávali pravého Boha a Ježíše Krista a ne posmrtná dlouhá existence.

CVB - Christian Victory Bible , YLT - Young's Literal Translation, NB – Nepekelná Bible