|
|
|
|
Velbloud uchem jehly (Mt. 19:16-20:16)Asi znáte ten rozhovor, který měl Ježíš s bohatým mládencem. Řekl mu: „Jestli chceš být perfektní, jdi, prodej to, co máš a dej to chudým a budeš mít poklad v nebi a přijď a následuj mě." Mládenec byl dost bohatý a tuhle nabídku nerozdýchal. Odešel od Ježíše smutný, protože něco takového si neuměl představit. Ježíš řekl svým učedníkům, „Myslím to vážně, že pro bohatého člověka je to těžké vstoupit do Nebeského království. Je snazší, aby velbloud prošel uchem jehly, než aby bohatý člověk vstoupil do Božího království." Když to učedníci uslyšeli, byli opravdu v šoku a řekli, „Kdo pak může být zachráněný?“ Ježíš se na ně podíval a řekl, „Pro lidi je nemožné, aby se sami zachránili, ale pro Boha je možné všechno. Ten by samozřejmě dokázal protáhnout uchem jehly i toho velblouda." (Nemyslel tím prý žádnou malou branku, protože ta byla v Jeruzalémě až ve středověku.) Petrovi to šrotovalo hlavou. Takže nakonec Bůh spasí i toho mladíka, co nechce Ježíše následovat? Tak se zeptal, „A co z toho tedy pak budeme mít my, když jsme opustili všechno a následovali jsme tě?“ Ježíš jim řekl, „Myslím to vážně, že vy, kdo jste mě následovali se při obnovení všech věcí, až se Syn člověka posadí na trůn své slávy, posadíte také na dvanácti trůnech a budete soudit dvanáct kmenů Izraele. Každý, kdo opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo manželku nebo děti nebo pozemky pro mé jméno, získá stokrát tolik a zdědí život budoucího věku. Ale mnozí, kdo jsou dnes první, budou poslední a poslední budou první. Důležití lidé tohoto světa většinou nevstoupí do Nebeského království s ovacemi, zatímco hrstka rybářů tam bude sedět na trůnech.“ Ježíšovi učedníci se spokojeně usmívali, a tak jim Ježíš řekl podobenství, aby jim to moc nestouplo do hlavy. „Byl jeden podnikatel, a ten měl velký sklad a před Vánocemi se vydal v šest ráno na pracák, aby tam sehnal nějaké brigádníky. Domluvil se s nimi na tisícovku za den a poslal je do svého skladu. Práce bylo hodně, a tak se tam vrátil v devět a oslovil několik dalších. Řekl jim, 'Jděte také do mého skladu a já vám slušně zaplatím.' A tak tedy šli. Pak šel znovu na pracák před polednem a ve tři odpoledne a udělal to samé. Okolo páté šel znovu okolo pracáku a viděl tam tu frontu. Zeptal se lidí, 'Proč tady zevlujete, když většina obchodníků neví před Vánocemi kam dřív skočit?' Řekli mu, 'Nesehnali jsme žádnou brigádu.' Řekl jim, 'Jděte také do mého skladu a dostanete, co je správné.' Večer řekl ten podnikatel své účetní, 'Zavolej brigádníky a zaplať jim, začni od posledních a skonči u prvních.' Když přišli ti, kdo byli najati okolo páté, dostali každý tisícovku. Když přišli ti první, předpokládali, že dostanou více, ale také dostali každý tisícovku. Když dostali zaplaceno, začali si stěžovat, 'Tihle poslední tu byli jenom hodinu a ty jsi jim dal stejně jako nám, kteří tady celý den taháme ty těžké bedny!' Ale on jim odpověděl, „Pánové, nijak vám nekřivdím. Copak jsme se spolu nedomluvili na tisícovku za den? Vezměte si, co vám patří a jděte. Jsou Vánoce a mám dobré tržby, tak chci udělat radost i tady těm posledním a dát jim stejně jako vám. Copak si nemůžu dělat se svými penězi, co chci? To jim tak závidíte, že jsem k nim velkorysý?'
Sice jsem řekl, že někteří důležité lidé budou poslední a ti nyní nevýznamní první, ale nechtěl jsem tím říct, že v Nebeském království bude někdo s někým zametat. Takže by se to dalo říct i obráceně, i ti nevýznamní Boží brigádníci budou první a významní Boží brigádníci budou v jistém slova smyslu poslední.“
|
|
|
|