Nepekelná Bible - Nový Zákon

1. Jistý muž onemocněl - Lazar z Betánie. Byla to vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta.
2. To byla ta Marie, která pomazala Pána olejem a utřela mu nohy svými vlasy. Její bratr Lazar byl nemocný.
3. Sestry tedy poslaly pro Pána a vzkázaly mu: „Pane, ten, kterého máš tak rád, je nemocný.“
4. Když to Ježíš uslyšel, řekl: „Tahle nemoc není ke smrti, ale k Boží slávě, aby skrze ni byl Boží Syn oslaven.“
5. Ježíš měl Martu, její sestru a Lazara moc rád.
6. Když tedy slyšel, že je nemocný, zůstal ještě dva dny tam, kde byl.
7. Poté řekl svým učedníkům: „Pojďme znovu do Judska.“
8. Učedníci mu řekli: „Učiteli, Židé se tě tam právě pokusili ukamenovat a ty tam chceš zase jít?“
9. Ježíš odpověděl: „Copak nemá den dvanáct hodin? Pokud člověk chodí ve světle, neklopýtne, protože vidí světlo tohoto světa.
10. Ale pokud člověk chodí v noci, klopýtne, jelikož v sobě nemá světlo.“
11. To jim řekl, a pak jim pověděl: „Náš přítel, Lazar, usnul, ale jdu ho probudit.“
12. Učedníci mu na to řekli: „Pane, jestli spí, tak mu bude líp.“
13. Ale Ježíš mluvil o jeho smrti, zatímco oni si mysleli, že mluví o tom, že spí a odpočívá.
14. Ježíš jim to tedy řekl polopatě: „Lazar zemřel.
15. Ale kvůli vám jsem rád, že jsme tam nebyl, abyste mi věřili. Každopádně pojme za ním.“
16. Tomáš zvaný Didymus tedy řekl ostatním učedníkům: „Pojďme také, zemřeme spolu s ním.“
17. Když tam Ježíš přišel, byl už (Lazar) čtyři dny v hrobě.
18. Betánie byla necelé tři kilometry od Jeruzaléma.
19. Mnoho Židů přišlo k Martě a Marii, aby je potěšili, když ztratily bratra.
20. Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, šla mu naproti, ale Marie zůstala sedět doma.
21. Marta pak řekla Ježíšovi: „Pane, kdybys tady byl, můj bratr by nezemřel.
22. Ale i teď vím, že o cokoliv Boha požádáš, Bůh ti dá.“
23. Ježíš jí řekl: „Tvůj bratr zase vstane.“
24. Marta mu řekla: „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.“
25. Ježíš jí řekl: „Já jsem vzkříšení a život. Ten, kdo ve mne věří, bude žít, i kdyby zemřel.
26. A kdokoliv žije a věří ve mne, v tomto věku určitě nezemře. Věříš tomu?“
27. Řekla mu: „Ano, Pane. Uvěřila jsem, že jsi Mesiáš, Boží syn, ten který přichází do světa.“
28. Když mu to řekla, odešla a zavolala svou sestru Marii a v ústraní jí řekla: „Je tu Učitel a shání se po tobě.“
29. Když to slyšela, rychle vstala a šla za ním.
30. Ježíš ještě nepřišel do vesnice, ale byl na tom místě, kde se setkal s Martou.
31. Ti Židé, kteří s ní byli v domě a utěšovali ji, viděli, že Marie rychle vstala a šla ven a následovali ji. Předpokládali, že jde k hrobu, aby se tam vyplakala.
32. Když tedy Marie přišla na místo, kde byl Ježíš a uviděla ho, padla mu k nohám a řekla mu: „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by nezemřel.“
33. Když tedy Ježíš viděl, jak pláče a viděl, že Židé, kteří šli za ní, pláčou, byl velice dojatý a rozrušený.
34. Zeptal se: „Kam jste ho položili?“ Řekli mu: „Pane, pojď se podívat.“
35. Ježíš se rozbrečel.
36. Židé si tedy řekli: „Podívejte, jak ho měl rád!“
37. Někteří z nich řekli: „Nemohl tenhle muž, který otevřel oči slepému, zařídit, aby tento člověk nezemřel?“
38. Ježíš došel k hrobu a znovu pocítil dojetí. Byla to jeskyně, ke které byl přivalený kámen.
39. Ježíš řekl: „Odvalte ten kámen.“ Marta, sestra toho zemřelého, mu řekla: „Pane, bude už zapáchat, jsou to už čtyři dny.“
40. Ježíš jí řekl: „Neřekl jsem ti, že pokud budeš věřit, uvidíš Boží slávu?“
41. Odvalili tedy kámen z toho místa, kde ležel ten mrtvý muž. Ježíš pozvedl zrak a řekl: „Otče, děkuji, že jsi mě vyslyšel.
42. Vím, že mě vždycky slyšíš, ale říkám to kvůli tomu davu, který tu stojí okolo, aby věřili, že jsi mě poslal.“
43. Když to dořekl, hlasitě zařval: „Lazare, pojď ven!“
44. Ten, který byl mrtvý, vyšel ven. Ruce a nohy měl svázané pruhy plátna a také obličej měl omotaný látkou. Ježíš jim řekl: „Rozmotejte ho a nechte ho jít.“
45. Nato mnozí Židé, kteří přišli k Marii a uviděli, co Ježíš udělal, v něho uvěřili.
46. Ale někteří z nich odešli a řekli farizeům o věcech, které Ježíš udělal.
47. Nato velekněz a farizeové svolali radu (Sanhedrin) a řekli: „Co budeme dělat? Vždyť tento muž dělá tolik znamení.
48. Jestli to tak necháme, každý v něj uvěří a přijdou Římané a vezmou nám jak toto místo, tak tento národ.“
49. Ale jeden z nich, jistý Kaifáš, který byl ten rok veleknězem, jim řekl: „Vy nic nechápete,
50. ani si neuvědomujete, že je pro vás výhodnější, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby zahynul celý národ.“
51. To neřekl sám za sebe, ale jelikož byl ten rok veleknězem, prorokoval, že Ježíš zemře za národ
52. a nejen za národ, ale také aby shromáždil v jedno rozptýlené Boží děti.
53. Od toho dne dál se tedy radili, jak by ho mohli nechat usmrtit.
54. Ježíš už proto nechodil na veřejnost mezi Židy, ale odešel odtamtud na venkov blízko pustiny, k městu zvanému Efraim. Tam zůstal se svými učedníky.
55. Blížily se židovské Velikonoce. Mnoho lidí z venkova šlo před Velikonocemi do Jeruzaléma, aby se očistili.
56. Tam hledali Ježíše, postávali v chrámě a říkali si mezi sebou: „Myslíte, že vůbec nepřijde na svátky?“
57. Velekněz a farizeové totiž vyhlásili, že pokud by někdo věděl, kde je, má jim to nahlásit, aby ho mohli zatknout.