Nepekelná Bible - Nový Zákon

1. Řekl jim: „Říkám vám pravdu, že někteří z těch, co tu stojí, nezemřou, dokud neuvidí Boží království přicházet s mocí.“
2. Po šesti dnech vzal Ježíš s sebou Petra, Jakuba a Jana a šel s nimi na vysokou horu, aby tam byli sami a tam se před nimi změnil.
3. Jeho oblečení zářilo, bylo mimořádně bílé, tak jak by je nedokázal vybělit žádný bělič na zemi.
4. Ukázali se jim Eliáš a Mojžíš a mluvili s Ježíšem.
5. Petr řekl Ježíšovi: „Učiteli, je dobře, že jsme tady. Udělejme tři stany. Jeden pro tebe, jeden pro Mojžíše a jeden pro Eliáše."
6. Nevěděl, co by řekl, protože byli velice vystrašení.
7. Objevil se oblak a zastínil je a z oblaku se ozval hlas: „Toto je můj milovaný Syn. Naslouchejte mu.“
8. Náhle se rozhlédli a už tam nikoho dalšího neviděli, jen samotného Ježíše.
9. Když sestupovali z hory, přikázal jim, aby nikomu neříkali, co viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých.
10. Zapamatovali si ta slova a říkali si, co asi tak myslí tím, že „vstane z mrtvých“.
11. Zeptali se ho: „Proč učitelé zákona říkají, že nejdříve musí přijít Eliáš?“
12. Řekl jim: „Eliáš jistě přichází jako první a obnovuje všechny věci. Jak to že je napsáno o Synu člověka, že musí mnoho trpět a být opovrhován?
13. Ale říkám vám, že Eliáš už přišel a také s ním naložili, jak chtěli, tak jak je o něm psáno."
14. Když přišli k učedníkům, viděl, že jsou kolem nich velké davy a učitelé zákona jim pokládají otázky.
15. Když ho všichni ti lidé viděli, tak se divili a běželi ho pozdravit.
16. Zeptal se jich: „O čem se nimi bavíte?“
17. Ozval se jeden muž z davu: „Učiteli, přivedl jsem k tobě svého syna, který má němého ducha
18. a kdykoliv se ho zmocní, hodí ho na zem, jde mu pěna od pusy, skřípe zuby a je úplně bez sebe. Požádal jsem tvé učedníky, aby ho vyhnali, ale neuměli to.“
19. Odpověděl mu: „Nevěřící generace, jak dlouho ještě budu s vámi? Jak dlouho vás mám snášet? Přiveďte mi ho."
20. Přivedli ho k němu a když ho spatřil, ten duch způsobil, že se v křečích svalil na zem, zmítal sebou a z pusy mu šla pěna.
21. Zeptal se jeho otce: „Jak dlouho už se mu dějí takové věci?“ Ten odpověděl: „Od dětství.
22. Často ho hodí jak do ohně, tak do vody, aby ho zničil. Jestli můžeš něco udělat, smiluj se nad námi a pomoz nám.”
23. „Jestli můžu?“ řekl Ježíš, „Pro toho, kdo věří je možné všechno.”
24. Otec toho dítěte hned vykřikl: „Věřím! Pomoz mé nevíře!”
25. Když Ježíš viděl, že se sbíhají lidé, napomenul toho nečistého ducha a řekl mu: „Ty němý a hluchý duchu, přikazuji ti, abys z něj vyšel a už do něj nikdy nevstupoval!“
26. Vykřikl, zalomcoval jím a vyšel ven. Chlapec vypadal jako mrtvý, a to natolik, že většina říkala, že je mrtvý.
27. Ale Ježíš ho vzal za ruku, zvedl ho a on vstal.
28. Když vešel do domu, učedníci se ho zeptali v soukromí: „Proč jsme ho nebyli schopni vyhnat my?“
29. A on jim řekl: „Tento druh nevychází nijak jinak než skrze modlitbu."
30. Šli odtamtud a procházeli Galilejí. Nechtěl, aby o tom někdo věděl.
31. Neboť učil své učedníky a říkal jim: „Syn člověka je vydáván do rukou lidí, zabijí ho, a až bude zabit, třetího dne znovu vstane.“
32. Ale oni nerozuměli tomu, co jim říkal a báli se ho zeptat.
33. Přišel do Kafarnaum, a když byl v domě, zeptal se jich: „O čem jste se to po cestě bavili?“
34. Ale oni na to nic neřekli, protože se spolu cestou dohadovali o tom, kdo z nich je nejdůležitější.
35. Posadil se, zavolal si těch dvanáct a řekl jim: „Jestli chce být někdo nejdůležitější, musí být tím nejposlednějším a všem sloužit.“
36. Vzal dítě a postavil ho mezi ně. Vzal ho do náručí a řekl jim:
37. „Kdokoliv přijímá takové malé dítě v mém jménu, přijímá mě, a kdokoliv přijímá mě, nepřijímá jen mě, ale toho, kdo mě poslal.“
38. Jan mu řekl: „Učiteli, viděli jsme někoho, jak ve tvém jménu vyhání démony a zakazovali jsme mu to, protože nás nenásleduje.“
39. Ale Ježíš řekl: „Nebraňte mu, protože nikdo není schopen dělat v mém jménu mocné skutky a vzápětí o mně mluvit zle.
40. Neboť kdokoliv není proti nám, je na naší straně.
41. Když vám někdo dá k pití sklenici vody v mém jménu, protože jste Kristovi, jistě vám říkám, že nepřijde o svou odměnu.
42. Ale kdokoliv svede jednoho z těchto maličkých, kteří ve mně věří, ke klopýtnutí, bylo by lepší, aby ho hodili do moře, s mlýnským kamenem kolem krku.
43. Pokud tě tvá ruka svádí, usekni ji. Je pro tebe lepší vejít do života bez ruky, než se dvěma rukama jít do údolí Hinóm, do toho neuhasitelného ohně,
44. ‘kde jejich červ neumírá a oheň není hašen.’*
45. Pokud tě tvoje noha svádí, usekni ji. Je pro tebe lepší vstoupit do života chromý, než mít dvě nohy a být uvržen do údolí Hinóm, do toho neuhasitelného ohně,
46. ‘kde jejich červ neumírá a oheň není hašen.’*
47. Pokud tě tvoje oko svádí, vyjmi ho. Je pro tebe lepší vstoupit do Božího království s jedním okem, než mít obě oči a být uvržen do ohně v údolí Hinóm,
48. ‘kde jejich červ neumírá a oheň není hašen.’*
49. Každý bude osolen ohněm a každá oběť bude ochucena solí.
50. Sůl je dobrá, ale pokud sůl ztratí svou slanost, čím ji ochutíte? Mějte sůl v sobě a pokoj jeden s druhým.”
     
    * Viz Iz. 66