PRETERISMUS 5: Závěr

Roky jsem věřila ve velké soužení a vytržení a přečetla jsem na to téma i různé knihy v angličtině a vždy dávalo smysl, když jsem to četla, ale ve chvíli, kdy jsem chtěla něco z toho sama shrnout, se mi to trochu rozpadalo. Obzvlášť myšlenka vytržení.

Pak začaly na webu sozo.cz vycházet preteristické články a mě přišlo, že se někdo zbláznil. Pokusila jsem se o malý protiútok, ale když to nezabralo, tak jsem se rozhodla nastudovat Weltona, o kterého se to opíralo, a pak to rozcupovat na kousky. Ale nějak cestou rozcupoval na kousky Jonathan Welton mou futuristickou víru. Seděla jsem s Biblí nad tou jedinou pasáží, o kterou se opíralo mé přesvědčení o vytržení a najednou jsem si musela připustit, že kdyby to člověk neslyšel ze všech stran, tak to vůbec neumím dokázat.

Hlavní ale pro mě bylo, že mě více či méně přesvědčil, že Matouš 24 je úplně celý o pádu Jeruzaléma. Zbylo mi pár vět, které mi nesedly, ale jen opravdu drobnosti. Velký obrázek dával velký smysl. Jenže jsem věděla, že Matouš 24 má být paralelou ke Zjevení a nad tím už jsem měla otazníky.

Ale bylo jaro, zahrada volala, tak jsem se rozhodla nechat si The Art of Revelation (Umění knihy Zjevení) na zimu. Mezitím se konec konců vynořila ještě palčivější otázka. Jak mohou jisté rýpavé osoby zpochybňovat i něco tak jistého jako je peklo, když je toho plná Bible?

A tak to začalo…. Konkordance, peklo, otázky, jak se univerzalisté vyrovnávají s ohnivým jezerem? A odpovědi měly větší hlavu a patu než všechno, co jsem skoro za třicet let slyšela v církvi.

Umění knihy Zjevení byl poslední hřebíček do rakve mého zmateného a napůl futuristického pohledu na knihu Zjevení, který jsem si vytvořila v poslední době. Všechno se to stalo. Není potřeba se bát budoucnosti a nějakých hrůz. V tomhle doporučuji i Weltonovo kázání o hněvu na nove-stvoreni.cz

Je v tom i ta logika, že očekávání hněvu je prostě paradox – náš Bůh, se kterým máme úžasné zkušenosti, který je láska a připravil nám novou smlouvu, dostane v budoucnosti nepopsatelný záchvat vzteku, pobije 75% lidstva, zničí celou planetu, pak se ujme vlády a všechny své nepřátele nahází do ohnivého jezera, kde je bude mučit ohněm po celou věčnost? Pojďme a kažme tu dobrou – úžasnou – zprávu!!! Haleluja!

Ježíše ...nebesa musí přijmout až do časů obnovení všech věcí, jak o tom Bůh mluvil již dávno ústy svých svatých proroků. (Sk 3/21) Do času apokatastaseos, obnovy, ne do času apokalypsy, zničení. Nebo má Ježíš přijít vše obnovit, protože to tu nejdříve všechno sám vzteky rozmlátí???

Boží království má růst jako strom, kvasit jako těsto a růst jako kámen, který naplní zemi. Pořád nemám zcela jasno v tom, co vše bude potom. Ale v naší budoucnosti nás asi nic zvláštního nečeká. Svět se bude točit dál, my zemřeme a dostaneme odpovědi na všechny otázky tam někde jinde.

Zbavit se futurismu bylo osvobozující, ale stejně mi to dochází tak nějak postupně. Dívám se na své děti a vím, že mají budoucnost. Uvidím jejich děti a moji potomci budou pravděpodobně chodit po téhle planetě ještě za několik set let. Co všechno se tu bude dít? Jaké nové technologie a možnosti se objeví? Jak si lidstvo poradí se současnými problémy? Občas o tom přemýšlím.

A myšlenka univerzálního spasení je ještě víc osvobozující – mohu chovat dítě, dívat se na něj a nemusím mít strach, že se něco zvrtne a ono stráví celou věčnost v ohnivém jezeře. Dřív jsem měla trochu strach mít děti, co kdyby nebyly spasené? Přišlo mi, že lidé jsou na tom hůř než zvířata, která zavřou oči a není nic. Ale lidé mají věčně trpět? Proč má něco tak šíleného vůbec existovat a proč nebyl Bůh tak milující, aby raději netvořil vůbec nic?

A tak dále… Je to jako nákaza. Nejdříve jsem četla rýpavé články a teď je sama píši. Ale díky, rýpalové, za to že jste :-)